Březen 2006

Pozvánka Filospol č. 7

29. března 2006 v 19:55 | Elfistoteles |  Akce 2006
Pája mi předal pozvánku na další schůzku Filosofické společnosti. Tentokrát si dal tu práci a napsal na psacím stroji pro každého zvláštní pozvánku. Nebudu tady tedy publikovat co bylo napsáno na mojí, protože mi Zdeněk ukázal jeden z bodů té jeho a ten se mě docela dotkl (týkal se mého, ale i Náčova a Pájova soukromého života).
Pája v pozvánce klade několik otázek. Většina odpovědí je mi docela zřejmá a nepovažuji je za nějak tajemné, ale téma je docela zajímavé. Cituji: Budeme se zamýšlet nad našimi osudovými okamžiky života. Cílem debaty je tedy OSUD. Zdá se, že Pája recykluje své staré téma Štěstí & Osud, ze kterého jsme probrali pouze štěstí. Ale i to je způsob, jak vymyslet předmět diskuze.
Na konec si opět vypůjčím Pájova slova: Těším se na Vaší účast a věřím, že budeme moci přivítat nějakého milého hosta.

V toho hosta taky doufám!

Zemřel Stanislaw Lem

27. března 2006 v 17:52 | E. |  Knihy, filmy a jiné
Právě jsem se dozvěděl, že zemřel Stanislaw Lem, asi nejznámější polský autor SF a jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů.
Nevím co dodat, aby to neznělo zbytečně pateticky. Snad jen:
Děkuji za všechny vaše knihy!

Motocyklové deníky

27. března 2006 v 15:54 | Elf |  Knihy, filmy a jiné
Tak jsem byl na dalším filmu z Projektu 100. Motocyklové deníky vypráví o cestě mladého Ernesta "Che" Guevary a jeho přítele napříč Jižní Amerikou. Nejdená se o klasické "road movie" ani o agitační film. Ukazuje nám názorové dozrávání Che Guevary a zážitky které jej "nakoply" ke konečnému rozhodnutí.
Film je chytlavě natočen. Některé epizodky (pády z motorky, svádění Peruánek nebo chilská venkovská zábava) upřímně pobaví. Příběh je podán tak, že se člověk Ernestovu konečnému rozhodnutí nediví. Sociální nerovnosti a drsné zacházení s lidmi na hranici bídy, příšerná situace idiánů, utrpení a naděje malomocných v táboře uprostřed deštného pralesa vzbudí v mladém Ernestu Guevarovi silný pocit sounáležitosti.
Ciruji uvaděče v kině: "Kdo nebyl v mládí levičákem, neměl srdce. Kdo je levičákem ve stáří, nemá rozum."

Více informací o filmu zde.

Vyhodnocení anketky

18. března 2006 v 14:13 | Elf |  (Ne)všední život
Takže, jak jste tipovali? Tady jsou místa na kterých se v mém pokoji vyskytuje brontík. Počítal jsem jak klasického, tak brontíka cesty ke kořenům.

Dobro - Zlo

16. března 2006 v 20:08 | Elf |  Akce 2006
Poslední schůzka opavské Filosofické společnosti (kterou nám podle některých ohlasů jeseničáci závidí, což byl přesně důvod proč vznikla :-)) proběhla 18. března v čajovně Konvička. Čajovna byla snad ještě příjemnější než jindy, milé přítmí, jemná hudba…
Na schůzku poprvé dorazil pozvaný host. Byla to Dáša, kamarádka od kluků, která mi jako absolvent MGO také nebyla zcela neznámá. Tento zdánlivě rušivý prvek v podobě ženy filosofky se naopak ukázal být velice účinným katalyzátorem a stabilizátorem debaty. A vzhledem k této netradiční skutečnosti nepřekvapí hned první otázka…

Priessnitz

16. března 2006 v 19:13 | Elf |  Knihy, filmy a jiné
Většina z vás jistě zná jesenickou skupinu Priessnitz. I já ji znám ;-).

Pozvánka Filospol č. 6

14. března 2006 v 16:54 | Elf |  Akce 2006
Příští schůzku filosofické společnosti mám opět na starosti já. S tématem jsem si dlouho hlavu nelámal. Zvolil jsem Dobro - Zlo. Proč? Inu, na poslední písemce z filosofie jsem neuměl zodpovědět jednu jedinou otázku a to právě zlo podle Lebnize. Takže proto...

Anketka

11. března 2006 v 14:13 | Elf |  (Ne)všední život
Ležel jsem na posteli, koukal do učebnice chemie a myslel na všechno kromě vlastností nenasycených uhlovodíků. Můj unavený pohled spočinul na nástěnce. Hm, brontík. A další...
Tak mě napadlo, že spočítám, kolik jich mám celkem v pokoji viditelně umístěných.
Tipujte, kolik jsem jich našel!

Křižník Potěmkin

7. března 2006 v 18:28 | Elfenstein |  Knihy, filmy a jiné
Včera byl u nás v rámci Projektu 100 uveden film Sergeje Michailoviče Ejzenštejna (někde i jako Sergei Eisenstein) Křižník Potěmkin z roku 1925. Film byl v padesátých letech dvakrát vyhlášen nejlepším filmem všech dob a tato nálepka mu zůstala dodnes. Je sice silně ideově zabarven, ale režisér využívá ohromného množství výtečných filmových postupů (obzvlášť kamera a střih), což ze snímku činí po formální stránce dechberoucí podívanou ještě po osmdesáti letech.
Film vypráví o povstání posádky titulní lodi v roce 1905. Posádka povstala proti bezohlednému velení lodi, které poté, co námořníci odmítli jíst boršč ze zkaženého masa, rozhodlo o popravě odpůrců. Loď osvobozená od caristů, se přidá k dělnické stávce v Oděse...
Já to nechápu, tak naprosto bezvadně udělaný film! A přitom je to jeden z nejrychleji natočených filmů! Byl jsem zcela pohlcen. A fenomenální scéna na Oděském schodišti (která je častým tématem skrytých holdů i parodií), to se prostě musí vidět!
Ne, nevěřil bych, že černobílý, němý a sovětský film mě takto uchvátí. Ale stalo se. Pokud budete mít příležitost, nenechte si film ujít!

PS: Recenzi i s fotografiemi z filmu naleznete například zde.
PS2: Film Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka, který jsem vychvaloval posledně, získal cenu Americké filmové akademie (Oscara) za nejlepší animovaný film roku.

Chuť něco dělat...

5. března 2006 v 21:22 | Elfík |  (Ne)všední život
Z naší filosofické víkendovky jsem se vrátil s hodně rozporuplnými pocity. Čekal jsem něco trochu jiného, ale to neznamená, že bych byl nespokojený. Ba naopak!
Na víkendovce jsem dostal několik nápadů na další akce (ale i jiné projekty), které by mě do budoucna zajímaly.
  • Kulinářská víkendovka (podobný návrh už nadhodil Jura)
  • Víkendovka spojená s hraním stolních her (šachy, dáma, carcassone...)
  • Výlet do Krakova.
  • Baobabí almanach.
Obzvlášť výlet do Krakova bych chtěl podniknout. Prázdniny budou dlouhé a láká mě trošku poznávat svět a Krakov je jedno z míst, které mě nejvíc přitahují. Rád bych si tam zajel, na den nebo dva, ale samotnému se mi nechce (a naši mě nepustí). Kdyby měl někdo zájem, ozvěte se mi!
K myšlence baobabího almanachu jsme se dostali s Náčou přes náš sen vydat si jednou knihu. Současným problémem je, že nemáme dost kvalitního materiálu. Napadlo mne, že bychom si spolu s dalšími lidmi okolo Baobabu mohli amatérsky vydat sbírku. Náčelník si povzdechl, že by to bylo fajn, a že Campanula něco takového už vydala. Já jsem se docela nadchl a začal jsem tuto myšlenku porovnávat z hlediska reality a dále rozvádět. Tímto ale ztratil nápad pro Náčelníka veškerou přitažlivost, měl pro něj cenu pouze jako nereálný sen.
Zajímalo by mne, jestli by někdo nechtěl spolu se mnou sestavit alespoň virtuální výbor z poezie Baobabáků a lidí okolo. Vím, že nás několik (Verča, PND, já, Pady, ale i náš Jura a mnozí další...) píše verše a to i docela kvalitní. Vybereme-li alespoň od pěti lidí 2-3 básně lepší kvality, budeme mít slušný základ, ne? Navíc interaktivní sbírka má své výhody. Dá se obměňovat, je lehce šiřitelná a převést ji do papírové podoby není až takový problém. Samozřejmě vše závisí na ochotě autorů "jít s kůží na trh".
Směle komentujte!

Střípky z organizování VIP3

2. března 2006 v 21:41 | Elfistoteles |  (Ne)všední život
Přestože se konalo několik přípravných schůzek a mám rozepsány všechny své povinnosti, které musím splnit pro naši víkendovku, doháním spoustu věcí na poslední chvíli. Dneska jsem zjistil, že já sám nemám připravenou látku na modlitební praporec, hledal jsem na wikipedii a víře informace k půstu atd.
Vrcholem bylo, když jsem začal zjišťovat, co je vlastně s klíčema od chaty a kdo vyzvedne foťák. Zavolal jsem Martinovi a zjistil, že se to vyřešilo samo. Jinak řečeno, že to už zajistil Náčelník. Uf!


Proč vlastně děláme postní víkendovku? Proč se postíme?

Postní víkendovka není o tom, že vám zakážu jíst a mluvit a po skončení si budeme říkat bůhví jak nejsme dobří a strašně se nacpeme. Půst je o tom odprostit se od svých hmotných potřeb (od materiálního), pročistit si mysl a přiblížit se absolutnu. Zamyslet se nad svým životem, nad svým směřováním, nad světem...
Postím se proto, že chci. přináším obět a sám si rozhoduji co jsem ochoten obětovat, co si odepřu. Měřítkem oběti jsem já sám, ne nějaká tabulková hodnota kolik toho můžu sníst.
Každý přijíždí dobrovolně. Každý něco hledá. Někdo uvnitř sebe, jiný venku. Chceme dát lidem prostor odpočinout si, uvolnit se, zamyslet se. Přečíst si nějaké zamyšlení nad životem, úvahu o smyslu života nebo jen milostnou básničku.
Několik lidí se mi zdálo být myšlenkou filosofické víkendovky zaskočených. O čem může být akce, kde se nejí a nemluví? O tom, že je netradiční. O tom, že jídlo a mluvení není to nejdůležitější. O tom, že to třeba ani nemusí fungovat, co já vím? :-)

To je moje myšlenkové pozadí a poselství filosofické (postní) víkendovky.