OKAP

14. února 2006 v 20:31 | Elf |  Akce 2006
Organizátorský Kurz Akce Příroda
Kdy
: 10. - 12. února 2006
Kde: Krásensko (okres Blansko)
Pro ty z vás, kteří neví co je to OKAP, nejdená se o plechovou rýnu na odtok vody ze střechy, ale o kurz pro začínající organizátory. Konal se poprvé a organizačně ho zařizoval Žblebt spolu s Codym. Podporoval je tým lidí složený i z KRABů (Koordinační Rada Akce Příroda - taky vám někdy Brontosauři zkratkami připomínají Mladé sviště?). No a vzhledem k tomu, že jsem členem KRABa (to díky organizování mé víkendovky pro Akci příroda), tak se mi dostalo té cti účastnit se OKAPu jako organizátor. A to dokonce se zařazením v kuchyni!
Tolik tedy poněkud zmatený úvod do situace. Nejspíš vás ale všechny zajímá jak akce probíhala...

Žblebt, se kterým jsem se před kurzem osobně neznal, požádal organizátory, aby se, pokud možno, dostavili už v pátek ve dvanáct do kanceláře HB v Brně. Tato podmínka se mi příliš nezamlouvala, tak jsem se domluvil, že přijedu až v 16:15 přímo na místo. Ráno jsem šel ještě s klidem na tři hodiny do školy. Ukázalo se, že to byla chyba, protože se psal test z dějepisu. O velké přestávce jsem šel domů (nejdřív jsem si zjistil výsledky školného kola biologické olympiády - zase jsem byl druhý!). Doma jsem si v šíleném spěchu udělal malý oběd, popadl krosnu a běžel na vlak. Na nádraží jsem dorazil 11:36. Myslel jsem si, že vlak jede 11:38, ale podle řádu měl jet už 11:32! Naštěstí čekal na rychlík z Olomouce, takže jsem ho stihl. V Ostravě jsem si poseděl v nové hale a početl jsem si.
V rychlíku na Brno jsem si našel pohodlné místečko a chvíli jsem si četl knížku. Pak jsem si vytáhl učebnici do literatury, ale zrovna, když jsem se jí chystal otevřít, vstoupil do kupé Tom Hradil. Chvíli jsme se bavili, zatímco snídal, potom zapl notebook, potřeboval dodělat nějakou práci, a já jsem se v klidu učil. Dojeli jsme až do Vyškova, který Tom označil za moje město (proč?). Autobusový spoj na Krásensko jsme nestihli, ale já jsem s tím, narozdíl od Toma, počítal. Nevídáno aby rychlík neměl zpoždění alespoň těch pět minut, které jsme měli na cestu na autobusák z nádraží. Každopádně mi bylo milým překvapením, že jsem ve Vyškově potkal spolužáka od bráchy a našeho skorosouseda.
V čekárně na autobusáku jsem posvačil a opět jsem se dal do čtení. Opatrně jsem pozoroval lidi. Zaujala mě jedna slečna, měla na krosně karimatku, z čehož jsem usoudil, že by mohla jet s námi. Když jsme se zvedli a šli na stanoviště autobusu, oslovila nás. Ano, jela na OKAP a taky jako organizátor. Na stanovišti jsme potkali ještě Codyho s tiskárnou v náručí. Autobus nás dovezl na konec naší cesty, kousek od rychty v Krásensku.
Ihned po vstupu do Rychty se nás ujal Žblebt a bleskově nás provedl po budově. Zakázal nám vstup do několika míst a dovedl nás do hlavního sálu. Tam už pilně pracovala skupinka organizátorů. Jen jsem vešel a byl jsem mohutným brontosaurem žádán o pomoc při večerní hře.
"A co budu jako dělat?"
"Potřebuju abys tančil."
"Já? Tančit?! A co?"
"Tanec lásky - se mnou…"
Vložila se do rozhovoru malá Míša. Bezva! Tančit, a navíc s neznámou, o 40 cm menší dívkou tanec lásky. Přede všemi. To je přece naplnění nejhorších nočních můr pubertálního intelektuála, kterým jsem ještě nedávno byl! (možná ještě jsem :-)) Proběhla rychlá porada a už jsem byl nasměrován na své víkendové pracoviště - do kuchyně.
V kuchyni jsem se rychle seznámil s prostředím a madam šéfkuchařkou a dali jsme se do přípravy jídel. Hned na začátku jsem dostal velice zodpovědný úkol. Přelít vařící čaj do přepravky a dochutit jej. Na všechno jsem se raději ptal dvakrát, čaj jsem trošku rozlil (nikoho jsem naštěstí neopařil) a ochutil. Vlasta čaj ochutnala, pochválila mě, že je výborný, a dolila tam půl lahve sirupu a citrónu. Potom nás postupně přibývalo, řezali jsme zeleninu, vařili těstoviny a míchali je se zeleninkou. Moje pracovní zařazení bylo v Úseku teplé kuchyně, což se mne poněkud dotklo a což bylo častým terčem vtipů. Byl jsem na chvíli odvolán na vysvětlení večerní hry a abych si poslechl hudbu. Měl jsem nakonec tančit tanec lásky a tanec poznání. Před příjezdem účastníků jsme do jídelny umístili nádoby na jimi dovezené zásoby. Nahrnuli se tam všichni najednou a situace byla prakticky nezvládnutelná, ale nakonec se povedlo všechno jídlo dostat roztříděné do kuchyně, která jím byla takřka zavalena.
Večeře byla nachystaná, a tak jsme si ve výdejně jídla umístili rádio s rychlejší hudbou středomořského typu a tančili jsme. Oblékl jsem si slušivou gumovou zástěru, kolem hlavy utěrku a mohl jsem se stoprocentně vžít do role číšníka. Uváděl jsem "hosty" k výdeji jídla, rozdával porce, ba dokonce i ke stolu jsem je usazoval! Byl to báječný prostředek k představení se většině účastníků.
Po večeři se většina osazenstva kuchyně vrhla na mytí nádobí. Já jsem toho byl zproštěn, protože jsem šel připravovat taneční hru Sedm masek (při prvním setkání s názvem jsem rozuměl sedm na sex :-)). Nejdřív jsem si nechal poněkud zmateně vysvětlit pravidla, pak jsme chvíli něco cvičili, nachystali jsme svíčky a barvy a čekali jsme až skončí večerní program složený z promítání fotek a videí. Ten se nějak protahoval a program nabýval skluzu (to ale byla vina i příliš dlouhé seznamovací a uvítací hry, kterou měli na starosti stejní lidé jako Sedm masek), až na nás nakonec nezbyl čas a museli jsme všechno zrušit. Bylo mi to v podstatě líto, protože už jsem se na tenhle nevšední a nečekaný zážitek docela těšil.
Naše místo zaujal krátký večerníček s klasickou "Brontosauři zachránili svět" pointou. Po večerníčku většina lidí zalehla, někteří si šli ještě zazpívat do jídelny. V malém sále se sešli organizátoři ke krátké poradě. Byly cítit emoce, atmosféra byla hustá a nepříjemná. A to vše kvůli skluzu a dohadování o délce budíčku! Potom jsem se konečně dostal do spacáku, ale vytoužený spánek nepřicházel. Tak jsme si s Míšou začali povídat a po chvíli se k nám přidal Robby, který zrovna procházel kolem. Pozval nás, ať jdeme spát k němu do pokoje, ale my jsme odmítli. Povídali jsme si asi půl hodiny a pak jsme mu už na návrh kývli. Bavili jsme se o Brontosauru a tak vůbec o všem možném a bylo to docela fajn (Robby je nesmírně charismatický člověk). Usnuli jsme asi ve tři ráno.Vstávali jsme v šest.

Ráno v kuchyni bylo ospalé a unavené. Chystali jsme marmeládu, máslo a med na každý stůl a k tomu jsme v peci prokřupávali rohlíky, aby byly obzvláště vypečené. Po odchodu účastníků na přednášky jsme se konečně mohli nasnídat. Plynule jsme najeli na přípravu oběda. Chystali jsme rizoto se zeleninou, k tomu hromadu sýra a pekingského zelí. Naše počty v kuchyni se rozrostly, zvláště Jupí přispěl k výborné náladě. Zazpívali jsme si, pobrečeli jsme si u cibule, cedili jsme sterilizovanou zeleninu…
U oběda se projevily částečné problémy s menšinou odpůrců cibule, což jsme vzali na vědomí a k večeři už existovaly dvě verze polévky. Oběd byl nazván Palestinské rizoto a byl vydáván mnou a mou půvabnou sestrou Fatimou (to byl Jupíčert se zahalenou tváří). Mytí nádobí se při přezpívání skoro celého muzikálu Jesus Christ Superstar chopilo několik schopných rukou. Dali jsme si dvě hodinky oraz a pak jsme se vrhli na přípravu polévky k večeři.
Původně měla být bramborová, ale nakonec jsme se dohodli na česnečce. Využili jsme hromady zbylé cibule, nakrájeli jsme kopu brambor a mrkve a k tomu spoustu křupavých houstiček. Já jsem se hodinu a půl před večeří uvolnil na Robbyho přednášku o přípravě programu. Přednáška se mi líbila, Robby ji uvedl vhodnou hrou a vysvětlil nám proč a jak se kolem něj máme usadit, dal nám spoustu praktických rad a uvedl několikero příkladů. Bohužel nemůžu srovnávat s dalšími přednáškami určenými začátečníkům (zejména od Toma Hradila). Po jejím skončení jsem sešel do kuchyně kde se měla zrovna začít vydávat polévka. Já jsem dostal ze speciálního hrnce přímo z plotny, údajně to nejlepší (tímto za to děkuji). Musím přiznat, že byla výborná. Holky během mé nepřítomnosti dokonce nachystaly pomazánku na ráno.
Po uklizení nádobí a kuchyně jsme se mohli zúčastnit zbývajících přednášek. Já jsem chtěl na Tvorbu týmu, ale bohužel jsem nestihl začátek a posluchači zrovna pracovali ve skupinkách, tak jsem zašel na vedlejší program - psychohry. Vůbec toho nelituji, ani by mě nenapadlo jaké následky může mít špatná psychohra, dozvěděl jsem se také jak ulehčit psychickou zátěž a jak se lidé chovají pod přílišným stresem. Po této přednášce přišlo večerní "workshopové" sezení. Žblebt rozmístil několik velikých papírů, kam se měly psát návrhy na víkendovky, místa vhodná pro Akci příroda, nabídky pomoci nebo již přímo připravované akce. Díky uvolněnější atmosféře jsem si popovídal s několika zajímavými lidmi, kteří podobně jako já bloudili po sále. S Vandy jsem si zahrál několik partií kámen - nůžky - papír a s použitím telepatických dovedností nacvičených na Baosilvestru jsem dokonce vyhrál.
Večer byl zakončen promítáním filmu Muž který sázel stromy. Film určitě stojí za shlédnutí, a to nejen vzhledem k dějové lince (která stojí za úvahu) tak určitě i pro výtvarné zpracování. Po skončení filmu opět odešlo několik vytrvalců dolů zpívat. Já jsem si zašel do kuchyně vyčistit zuby a chvíli jsem se pobavil s Codym, Jupím a Lindou. Cestou do spacáku jsem potkal Toma, Báru a pět lidiček ze Slunovratu, kteří mě požádali, ať si s nimi zahraji stolní hru, protože potřebují osmého. Neprozřetelně jsem souhlasil. Ne že by mě hra nebavila, ale do spacáku jsem se dostal zase až ve tři ráno.
Ráno mě vzbudil kytarový budíček. Rychle jsem si všechno sbalil a šel jsem do kuchyně. Tam už se pomalu uklízelo, přidal jsem se a začal jsem mýt nádobí. V kuchyni se celý víkend přísně dodržovala hygienická pravidla a nedošlo ani k mnoha úrazům (vím o dvou říznutích, silném plácnutí přes záda utěrkou a následném pokousání útočníka…). Došlo ke klasické situaci, v kuchyni, kde se v sobotu pro množství lidí nedalo hnout, najednou nebyl nikdo, kdo by uklízel. Trochu jsme protřídili odpad a zjistili jsme, že kompostér je plný. Nachystali jsme jídlo na rozebrání domů a na cestu vlakem. Potom jsme šli na přednášku o Velkých hrách (alias drsňárny a orvávačky). Nejsem přece jen zkušený organizátor a tak mě docela vyděsilo, kolik a jak drsných her ještě neznám…
Přišla jedenáctá hodina, chvíle vyhrazená na ukončení. Projeli jsme kolečko, kdy každý řekl svůj názor a nejsilnější zážitek z kurzu. Kuchyně byla velice chválená, stejně tak hlavní organizátoři. Poté začalo zmatené uklízení, pobíhání, poponášení věcí, cpaní se a loučení. Já jsem se s docela velkou skupinkou vydal na autobus do Vyškova o půl druhé. Ve Vyškově jsme se postupně loučili a rozdělovali. Moje skupina směřovala na Ostravu. Ve vlaku jsme se bavili o zážitcích Báry s programem Evropských dobrovolníků, o cestování atp. Na Svinově jsem se rozloučil i s Bárou a vydal jsem se courákem do Opavy. Pomalu jsem ve vlaku usínal, ale snažil jsem se vydržet a číst.
Domů jsem dorazil pozdě, unavený, ospalý a utahaný. Přesto jsem byl spokojený, kurz jsem si užil naplno a plánuji, že příště přijedu zas…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 20. února 2006 v 7:18 | Reagovat

Elfe, svou úlohu v kuchyni jsi zvládl bezvadně.

Ovšem za největší, ale opravdu největší mouchu celého OKAPU považuju to, že Vám konzervativní organizátoři zakázali zatančit Tvůj tanec lásky! Obrovská škoda, doufám, že jej předvedeš na Postní VIP víkendovce:)

2 Elf Elf | 20. února 2006 v 16:18 | Reagovat

Omlouvám se za vzhled článku, ale nějak si nerozumím se systémem formátování blogu.

Děkuji za pochvalu, tance lásky je mi také líto, ale na pozdní víkendovce ho určitě nechystám...

3 Verča Verča | 20. února 2006 v 17:54 | Reagovat

Hej, Elfe, ještě se pořád rozmýšlím, jestli na VIP víkendovku pojedu, a lákadlo shlédnutí tvého tance lásky může s velkou pravděpodobností zvrátit mé rozhodnutí pozitivním směrem... no nestojí to za to?

4 Zdeněk Zdeněk | 21. února 2006 v 7:31 | Reagovat

Lchtivý tanec lásky na Filozofické víkendovce v podání Elfa - no nezní Ti to Elfe jako good cool kombinace?

5 Pája Pája | 21. února 2006 v 15:34 | Reagovat

Elfe drž se a nepodlehni tlaku tvého tanci lásky.Aspon ne na hodne postne a duchovne zamerenu VIP. Nech si ho az na Baonarozeniny, mohlo by to mbýt slvanostní zahájení nebo ukončení olympiády a větší sranda.

6 jupicert jupicert | 21. dubna 2006 v 15:29 | Reagovat

Klidne ti poslu mp3 s hudebnim doprovodem k tanci lasky, kdyz vidim kolik lidi te o nej zada :-).

7 Nat  .levils Nat .levils | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 12:23 | Reagovat

If you don’t know this word, look it up in the dictionary.

He knows all the ropes in this company.

8 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:55 | Reagovat

So far, I have read 3 books by King.
I thought I told you not to smoke in this room.

9 Mossi N levils Mossi N levils | E-mail | Web | Sobota v 2:35 | Reagovat

Tom takes after his father in character, and after his mother in appearance.

10 Mossi N levils Mossi N levils | E-mail | Web | Neděle v 15:42 | Reagovat

He doesn’t rub shoulders with the rich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama