Rozbor čtenářského deníku

19. ledna 2006 v 21:19 | Elf |  Knihy, filmy a jiné
Tak jsem se dostal k tomu vytáhnout z mojí četby něco, co se mi bude hodit k maturitě. Oprášil jsem tedy svůj čtenářský deník. Je to docela zajímavé počtení. Čtenářský deník jsme museli mít na nižším gymnáziu, poslední kontrola magistrou Říčnou je z 22.6.2002. Poté už jsem si zapsal rozbor jen šesti knih. U zbytku mám pouze název a autora a místy stěží vím o čem kniha byla nebo že jsem ji četl. Pokusím se zde vyjmenovat a vypíchnout ty knihy a autory, kteří pro mne stojí za pozornost.

Deník začíná v roce 1998 a to knihami Terryho Pratchetta. Tohoto autora mám přečteného skoro celého (asi 30 knih), ale myslím si, že mu s dobou klesá originalita.
Miroslav Švandrlík, Žáci Kopyto a Mňouk. Hm, až se trochu stydím, ale v jedenácti je to asi omluvitelná četba, navíc humorná a svým způsobem velice originální. Jen si tak nějak nepamatuji, o čem ty knížky byly...
Eduard Štorch, tak tohoto autora jsem jednu dobu opravdu "žral". Jak koukám na deník tak asi jednoho týdně.Nejvíc se mi líbil Bronzový poklad, dokonce si matně vzpomínám o čem byl. Příběh Skrčka, slabého a postiženého hocha v pravěké Střední Evropě. Jeho touha po pokladu a smrt...
Alf? Probůh, co jsem to četl?
Alf třikrát??
Ah, Jules Verne. Od Vernea jsem přečet jen tři romány, ale asi ty nejdůležitější. Na Kometě, který se mi velice líbil, 20 000 mil pod mořem, který jsem četl na dovolené u moře a Tajuplný ostrov. Tajuplný ostrov je jedna z mých nejoblíbenějších knížek a tak jsem se do ní loni o prázdninách s chutí opět začetl. našel jsem ji totiž při mém pobytu na Bobrovníku v knihovničce na chatě Honzy Marečka.
John Ronald Reuel Tolkien, jeho Hobit. Toho jsem přečet za dva dny. Hm, už to je sedm let, ale příběh si stále dobře pamatuji. Zvláštní. Pána prstenů jsem četl asi čtvrt roku, přece jen to bylo náročnější čtení. Za nejlepší Tolkienovu knihu ale považuji Silmarillion, který mám dokonce ve své knihovničce (další knížka mezi mé nejoblíbenější).
Ještě než jsem chodil na gympl jsem strašně rád četl knihy ze série Mýty a Legendy. Germánské, keltské, řecké, vikingské, indiánské a další mytologie mě fascinovaly. A tohle mi připomněl Silmarillion. Jen mnohem sofistikovanější formou.
Cože? Čtvrtý Alf!?
Baron Prášil, to jsem četl? Těžký hypochondr v pubertě??
Dobrodružství v zemi nikoho od Jaroslava Foglara. Pamatuju se, že jsem někomu tvrdil, že jsem tuhle knížku nikdy nečetl. Tak jsem se mýlil. Foglara jsem v té době už nečetl, taky to píši v popisu knihy "Nudná kniha, kterou jsem četl pouze z nedostatku".
Ron Silverberg, Skokani v čase. Dobře si pamatuju, že tohle byla první opravdová Science Fiction kniha kterou jsem četl. Jedná se o sofistikovanou Soft SF, která mě ve dvanácti nemohla, celkem logicky, oslovit a způsobila můj odpor k Science Fiction a příklon k Fantasy.
Následuje několik opravdu špatných knih, ve kterých vystupuje Elvis Presley, mluvící růžičková kapusta schopná cestování časoprostorem a konec světa. Jak mě to mohlo bavit?
Následuje kniha, kterou snad nikdo nezná. Našel jsem ji náhodou v knihovně a zhltl jsem ji, když jsem byl nemocný. Je to Strážce meče od Johna Whitea. Kniha vypráví o chlapci, který se v den svých třináctin po smrti babičky, která ho vychovává, dostane do kouzelné země. Tam se stane strážcem meče, má za úkol porazit strážce Běse. Než se mu to podaří, zažije mnohá dobrodružství a najde svého otce ve starém věštci Mabovi. Nakonec vše dobře dopadne a on se se svým otcem vrátí do našeho světa. Knížku jsem četl v tom správném věku. Připodobnil bych ji k Harry Potterovi, ale jen podobným zaměřením na cílovou skupinu a fantasy prvky. Potter mě třeba nebavil, protože jsem se k němu dostal až moc starý. Strážce meče má pokračování, které ale není už tak dobré, mísí se do něho zbytečně (a přebytečně) víra a kniha ztrácí pohádkovost.
Dále následují sbírky povídek Šimka a Grossmana. Těm co je ještě nečetli vřele doporučuji.
Následuje opět několik škvárových knih s mizerným překladem (v každém díle se jmenují hlavní postavy jinak, přitom se jedná o stejné osoby) ze světa Magic: The Gathering.
Dostáváme se do období, kdy jsem četl detektivky. Nejprve Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock Holmes, poté Agatha Christie. Ta napsala knihu Deset malých černoušků, což je můj další tip mezi nejoblíbenější knihy.
Poté jsem konečně překonal svůj odpor k SF a lásku k Fantasy. Přečetl jsem si Dunu od Franka Herberta. Kniha mi byla sympatická nejen tím, že se hlavní postava jmenuje Paul, ale i důrazem na psychologii postav, propracovaný svět a děj bez zbytečných technických "berliček". Přečetl jsem i celou řadu pokračování, některá byla lepší, jiná horší, ale první Duna je nejlepší. Opět doporučuji.
Mým nejoblíbenějším autorem se nadlouho stal Arthur Charles Clarke. Začal jsem 2001: Vesmírnou Odysseou, která mě příliš neoslovila (až později výborný film Stanley Kubricka). Situaci zachránily Rajské fontány, které byly součástí knihy (byly to dvě knihy v jedné vazbě). Moje nejoblíbenější kniha z tvorby A.C. Clarka je ale Setkání s Rámou. První díl je o průzkumu obří mimozemské lodi, která navštíví Sluneční soustavu. Další díly už jsou více o lidech, o smyslu celé lodi a o Bohu. Přestávám psát doporučení...
Na západní frontě klid, Erich Maria Remarque. Knihu mi doporučil a půjčil spolužák. Opět se jednalo o dvojknihu. Na západní frontě klid se mi líbilo, a nemá to nic společného s tím, že se hlavní postava jmenuje Paul, ale proto, že se jedná o věrohodný válečný román se smutným koncem. Druhá kniha se mi teď pro změnu nelíbila, Cesta zpátky nebyla dočtena.
Stopařův průvodce po galaxii, Douglas Noel Adams. Tohle je asi nejvtipnější kniha, kterou znám, a přitom není vůbec hloupá, ba naopak! Slova jsou zbytečná, tohle si musíte přečít.
Přichází Válka s mloky Karla Čapka. Ačkoli se mnoha lidem tato kniha nelíbí a považují ji za nudnou, mne velmi zaujala. Základní dílo české SF s typicky Čapkovským poselstvím, které je aktuální i dnes.
"Příběh chlapce, který se přidá z mladické nerozvážnosti k hvězdné pěchotě, která z něj udělala chlapa, mne dostal." Hvězdná pěchota, Robert Arthur Heinlein. Nadšený válečný román poplatný době (50.léta), docela dobrá kniha, ale špatný film. Mimochodem, Heinleinovi jsou občas vyčítány fašistické názory, čímž je blízky Henleinovi, se kterým se mi plete jeho jméno.
Pořádné zápisy v deníku končí knihou Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana. Humoristický válečný román, který nedosahuje zdaleka kvalit Švejka či Hlavy XXII., ale přesto pobaví.

Tady končí datem 22.6.2002 moje četba za studia nižšího gymnázia. O tom, co jsem četl na vyšším v příštím článku zase někdy jindy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 20. ledna 2006 v 7:35 | Reagovat

A Souček a další mystériologové?

2 Elf Elf | 20. ledna 2006 v 14:05 | Reagovat

Tohle je, jak jsem zapomněl uvést, výčet beletrie. Neobsahuje tedy literaturu faktu, kam počítám Dänikena, Vašíčka a Součka (kterého jsme navíc nečetl).

3 Verča Verča | 21. ledna 2006 v 0:53 | Reagovat

Tak pozor na to, Elfe! Všechno, cos tu doporučil, si poctivě přečtu. Abych se měla s tebou o čem bavit, samozřejmě... záleží mi na tom...

4 Elf Elf | 22. ledna 2006 v 17:45 | Reagovat

Verčo, počkej až dokončím revizi. Vyprodukuji i seznam doporučených knih. Navíc si nejsem jistý, jestli by Tě to bavilo. Ony některé knihy jsou určené (říkám to nerad) pro poněkud mladší čtenáře.

5 Verča Verča | 22. ledna 2006 v 20:56 | Reagovat

Vždycky mě štvalo, že se vůbec nevyznám ve SF a fantasy. Ale máš pravdu, už jsem moc stará na to to dohánět... na druhou stranu, čte to tolik lidí i z okruhu mých známých, že si někdy říkám, stálo by to za to, trochu se k jejich koníčku přiblížit. Fantasy jsem vlastně jako patnáctiletá četla docela dost...

6 Elf Elf | 23. ledna 2006 v 7:01 | Reagovat

To já jako patnáctiletý četl Hochy od Bobří řeky - to si přečti.

7 Verča Verča | 23. ledna 2006 v 7:02 | Reagovat

A kdo to napsal?

8 Elf Elf | 23. ledna 2006 v 7:02 | Reagovat

Ten co napsal rychlé šípy - Foglar přece.

9 Verča Verča | 23. ledna 2006 v 7:02 | Reagovat

Tak OK, tak já tím začnu.

10 Pravý Elf Pravý Elf | 23. ledna 2006 v 14:43 | Reagovat

Hele, tak tohle je podraz!!! Tady je někdo, kdo se vydává za Elfa a já to nejsem!

Žádám o vysvětlení! Jedná se o jednoho vtipálka, který komunikuje sám se sebou nebo něco jiného? Prosím o vysvětlení jinak komentáře smažu.

11 Zdeněk Zdeněk | 23. ledna 2006 v 15:14 | Reagovat

No já si Elfe říkal, že to nejsi ty:). Ale kdo by to tak mohl být?

Ale doufám, že jsi pochopil, že jsem počítal s tím, že každý pochopí, že tak nízkoúrovňový rozhovor by jste nevedli:)

12 Pravá Verča Pravá Verča | 23. ledna 2006 v 18:25 | Reagovat

To si někdo pěkně pohrál... ale mohl to udělat chytřeji, z takové bezduché trapnosti je hned jasné, že jména nesedí - stejně jako je podezřelý čas napsání. Ano, kdo by to tak mohl být?? Co nějaký Homér/Villon č. 2?

13 Verča Verča | 24. ledna 2006 v 20:38 | Reagovat

Jaktože byl zrušen Zdeňkův komentář?

14 Zdeněk Zdeněk | 25. ledna 2006 v 7:47 | Reagovat

Cenzura, cenzura!!! Máme hole v ruce. Elfe, vím, kde bydlíš...

15 Zdeněk Zdeněk | 25. ledna 2006 v 11:16 | Reagovat

Svoboda projevu je Elfe základním projevem demokracie.

Možná to znáte:

George Bush má setkání se středoškoláky jedné školy a odpovídá na otázky. Poté se zeptá Patrick: "Mám dvě otázky: 1. Jak to, že že v Iráku nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení, když to byl Váš hlavní důvod války? 2. Jak to, že jsou zajatci drženi bez soudu a právníka několik let ve vězeních po cešlém světě?"

Zazvoní zvonek, pauza, Bush nestihne odpovědět.

Po paue se pokračuje a ptá se Dean: ""Mám tři otázky: 1. Jak to, že že v Iráku nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení, když to byl Váš hlavní důvod války? 2. Jak to, že jsou zajatci drženi bez soudu a právníka několik let ve vězeních po cešlém světě? 3. Jak to, že tady není Patrick"

To jen k cenzuře na Elfově Blogu:)

16 Elf Elf | 25. ledna 2006 v 15:06 | Reagovat

Zdeněk mě sám požádal o cenzuru svého příspěvku!

Když si stěžuje, navracím sem jeho příspěvek, ve kterém se vlastně přiznal, že se vydával za mne a Verču.

Chcete abych zveřejnil mail, ve kterém mě žádá o jeho smazání??

17 Zdeněk Zdeněk | 25. ledna 2006 v 17:53 | Reagovat

Elfe, ty jsi ale chytrý:) - to již necháváme na tobě:)

18 Verča Verča | 25. ledna 2006 v 22:33 | Reagovat

Zdeněk tady teda pěkně řádí. Elfe, zveřejni to, chci vědět vše! Stejně jsem věděla, že je to Z - nikdo jiný nepíše maily a komentáře v 7:02.

19 Zdeněk Zdeněk | 26. ledna 2006 v 15:10 | Reagovat

Elfe, VErča nesmí vědět vše, to nedopusť:). Toto je pravý Zdeněk, ačkoliv je 15:12!!!!!!!

20 scw scw | 31. října 2006 v 9:57 | Reagovat

Náhodou "Cesta zpátky" byla mnohem lepší kniha než "Na západní frontě klid". Úplně přesně popisuje beznaděj, kdy člověk neví, kam patří, chce se někam zařadit, ale nikde se necítí...

21 J.D.Šulin J.D.Šulin | 9. října 2009 v 18:08 | Reagovat

Rozbor čtenářského deníku
19. ledna 2006 v 21:19 | Elf |  Knihy, filmy a jiné
Tak jsem se dostal k tomu vytáhnout z mojí četby něco, co se mi bude hodit k maturitě. Oprášil jsem tedy svůj čtenářský deník. Je to docela zajímavé počtení. Čtenářský deník jsme museli mít na nižším gymnáziu, poslední kontrola magistrou Říčnou je z 22.6.2002. Poté už jsem si zapsal rozbor jen šesti knih. U zbytku mám pouze název a autora a místy stěží vím o čem kniha byla nebo že jsem ji četl. Pokusím se zde vyjmenovat a vypíchnout ty knihy a autory, kteří pro mne stojí za pozornost.
Deník začíná v roce 1998 a to knihami Terryho Pratchetta. Tohoto autora mám přečteného skoro celého (asi 30 knih), ale myslím si, že mu s dobou klesá originalita.
Miroslav Švandrlík, Žáci Kopyto a Mňouk. Hm, až se trochu stydím, ale v jedenácti je to asi omluvitelná četba, navíc humorná a svým způsobem velice originální. Jen si tak nějak nepamatuji, o čem ty knížky byly...
Eduard Štorch, tak tohoto autora jsem jednu dobu opravdu "žral". Jak koukám na deník tak asi jednoho týdně.Nejvíc se mi líbil Bronzový poklad, dokonce si matně vzpomínám o čem byl. Příběh Skrčka, slabého a postiženého hocha v pravěké Střední Evropě. Jeho touha po pokladu a smrt...
Alf? Probůh, co jsem to četl?
Alf třikrát??
Ah, Jules Verne. Od Vernea jsem přečet jen tři romány, ale asi ty nejdůležitější. Na Kometě, který se mi velice líbil, 20 000 mil pod mořem, který jsem četl na dovolené u moře a Tajuplný ostrov. Tajuplný ostrov je jedna z mých nejoblíbenějších knížek a tak jsem se do ní loni o prázdninách s chutí opět začetl. našel jsem ji totiž při mém pobytu na Bobrovníku v knihovničce na chatě Honzy Marečka.
John Ronald Reuel Tolkien, jeho Hobit. Toho jsem přečet za dva dny. Hm, už to je sedm let, ale příběh si stále dobře pamatuji. Zvláštní. Pána prstenů jsem četl asi čtvrt roku, přece jen to bylo náročnější čtení. Za nejlepší Tolkienovu knihu ale považuji Silmarillion, který mám dokonce ve své knihovničce (další knížka mezi mé nejoblíbenější).
Ještě než jsem chodil na gympl jsem strašně rád četl knihy ze série Mýty a Legendy. Germánské, keltské, řecké, vikingské, indiánské a další mytologie mě fascinovaly. A tohle mi připomněl Silmarillion. Jen mnohem sofistikovanější formou.
Cože? Čtvrtý Alf!?
Baron Prášil, to jsem četl? Těžký hypochondr v pubertě??
Dobrodružství v zemi nikoho od Jaroslava Foglara. Pamatuju se, že jsem někomu tvrdil, že jsem tuhle knížku nikdy nečetl. Tak jsem se mýlil. Foglara jsem v té době už nečetl, taky to píši v popisu knihy "Nudná kniha, kterou jsem četl pouze z nedostatku".
Ron Silverberg, Skokani v čase. Dobře si pamatuju, že tohle byla první opravdová Science Fiction kniha kterou jsem četl. Jedná se o sofistikovanou Soft SF, která mě ve dvanácti nemohla, celkem logicky, oslovit a způsobila můj odpor k Science Fiction a příklon k Fantasy.
Následuje několik opravdu špatných knih, ve kterých vystupuje Elvis Presley, mluvící růžičková kapusta schopná cestování časoprostorem a konec světa. Jak mě to mohlo bavit?
Následuje kniha, kterou snad nikdo nezná. Našel jsem ji náhodou v knihovně a zhltl jsem ji, když jsem byl nemocný. Je to Strážce meče od Johna Whitea. Kniha vypráví o chlapci, který se v den svých třináctin po smrti babičky, která ho vychovává, dostane do kouzelné země. Tam se stane strážcem meče, má za úkol porazit strážce Běse. Než se mu to podaří, zažije mnohá dobrodružství a najde svého otce ve starém věštci Mabovi. Nakonec vše dobře dopadne a on se se svým otcem vrátí do našeho světa. Knížku jsem četl v tom správném věku. Připodobnil bych ji k Harry Potterovi, ale jen podobným zaměřením na cílovou skupinu a fantasy prvky. Potter mě třeba nebavil, protože jsem se k němu dostal až moc starý. Strážce meče má pokračování, které ale není už tak dobré, mísí se do něho zbytečně (a přebytečně) víra a kniha ztrácí pohádkovost.
Dále následují sbírky povídek Šimka a Grossmana. Těm co je ještě nečetli vřele doporučuji.
Následuje opět několik škvárových knih s mizerným překladem (v každém díle se jmenují hlavní postavy jinak, přitom se jedná o stejné osoby) ze světa Magic: The Gathering.
Dostáváme se do období, kdy jsem četl detektivky. Nejprve Arthur Conan Doyle a jeho Sherlock Holmes, poté Agatha Christie. Ta napsala knihu Deset malých černoušků, což je můj další tip mezi nejoblíbenější knihy.
Poté jsem konečně překonal svůj odpor k SF a lásku k Fantasy. Přečetl jsem si Dunu od Franka Herberta. Kniha mi byla sympatická nejen tím, že se hlavní postava jmenuje Paul, ale i důrazem na psychologii postav, propracovaný svět a děj bez zbytečných technických "berliček". Přečetl jsem i celou řadu pokračování, některá byla lepší, jiná horší, ale první Duna je nejlepší. Opět doporučuji.
Mým nejoblíbenějším autorem se nadlouho stal Arthur Charles Clarke. Začal jsem 2001: Vesmírnou Odysseou, která mě příliš neoslovila (až později výborný film Stanley Kubricka). Situaci zachránily Rajské fontány, které byly součástí knihy (byly to dvě knihy v jedné vazbě). Moje nejoblíbenější kniha z tvorby A.C. Clarka je ale Setkání s Rámou. První díl je o průzkumu obří mimozemské lodi, která navštíví Sluneční soustavu. Další díly už jsou více o lidech, o smyslu celé lodi a o Bohu. Přestávám psát doporučení...
Na západní frontě klid, Erich Maria Remarque. Knihu mi doporučil a půjčil spolužák. Opět se jednalo o dvojknihu. Na západní frontě klid se mi líbilo, a nemá to nic společného s tím, že se hlavní postava jmenuje Paul, ale proto, že se jedná o věrohodný válečný román se smutným koncem. Druhá kniha se mi teď pro změnu nelíbila, Cesta zpátky nebyla dočtena.
Stopařův průvodce po galaxii, Douglas Noel Adams. Tohle je asi nejvtipnější kniha, kterou znám, a přitom není vůbec hloupá, ba naopak! Slova jsou zbytečná, tohle si musíte přečít.
Přichází Válka s mloky Karla Čapka. Ačkoli se mnoha lidem tato kniha nelíbí a považují ji za nudnou, mne velmi zaujala. Základní dílo české SF s typicky Čapkovským poselstvím, které je aktuální i dnes.
"Příběh chlapce, který se přidá z mladické nerozvážnosti k hvězdné pěchotě, která z něj udělala chlapa, mne dostal." Hvězdná pěchota, Robert Arthur Heinlein. Nadšený válečný román poplatný době (50.léta), docela dobrá kniha, ale špatný film. Mimochodem, Heinleinovi jsou občas vyčítány fašistické názory, čímž je blízky Henleinovi, se kterým se mi plete jeho jméno.
Pořádné zápisy v deníku končí knihou Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana. Humoristický válečný román, který nedosahuje zdaleka kvalit Švejka či Hlavy XXII., ale přesto pobaví.

Tady končí datem 22.6.2002 moje četba za studia nižšího gymnázia. O tom, co jsem četl na vyšším v příštím článku zase někdy jindy.

22 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:13 | Reagovat

If you think so, you’re out of your mind.

Leave him alone, he’s out of sorts today

23 ZdenekK ZdenekK | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 19:11 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama