Pátek třináctého: Irská taneční víkendovka

14. ledna 2006 v 15:37 | Elf |  Akce 2005
Včera byl pátek třináctého. Nic zvláštního se mi nestalo, ale chtěl bych se zde podělit o zážitek z pátku třináctého května 2005, kdy jsem jel na Irskou taneční víkendovku do Javorníku.

Musel jsem odejít dřív ze školy, abych stihl pohodlný vlak do Javorníku, pouze s jedním přestupem a přímým přípojem. Jinak bych se do Javorníku dostal až v noci, takhle jsem mohl jet přímo nebo počkat v Jeseníku. Vlak byl extrémně nacpaný, kus cesty jsem stál, potom jsem seděl spolu se třemi starými pány, kteří se dívali z okna a komentovali proměny krajiny slovy to snad není možné, hrůza atp. Já jsem si četl Morčata od Ludvíka Vaculíka.
V Písečné jsem vykoukl, jestli nejede Ondra nebo Marta. Na nástupišti stála Marta, tak jsem na ní zamával a zavolal. Seděl jsem úplně na začátku vlaku, tak musela přeběhnout přes celé nástupiště až ke mně. Pomohl jsem ji do vlaku, ona se na mě podívala a řekla: "To jsi ty?" a zasmála se. Prostě Marta.
Myslela si totiž, že na ní mávají kamarádky z Ostravy, které měly taky přijet. S holkama jsme se potkali v Jeseníku (rychlík tam končí), kde jsem si běžel koupit lístek do Javorníku (původně jsem tu chtěl zůstat a jet až za dvě hodiny). Nastoupili jsme do vlaku směr Lipová, který měl jet do Javorníku.
Jeli jsme nějak dlouho, paní průvodčí se bavila s nějakou paní a smála se. My s holkama jsme se taky bavili a smáli (holky vykládaly příhody ze školy). Krajina se mi zdála nějak povědomá, ale z okna jsem moc nekoukal.

"Škoda, z téhle trati nejdou vidět Obřáky. Jsou fakt krásné," povzdechla si Marta.
"A co je to tam za skály?"
"Hm, nevím..."

Začínal jsem mít nepříjemné podezdření, že je trať nezvykle podobná cestě do Branné, kde jsem byl před několika týdny. Když se zpoza stromů vynořily větrné elektrárny, měli jsme s Martou jasno. Paní průvodčí se strašně divila, že nám neřekla že máme přestoupit, protože do Javoru jel jen první vagón. Řekla nám, ať vystoupíme v Ostružné, že v Branné řekne protijedoucímu vlaku, ať nás sveze. Že si prý ani nemusíme kupovat lístky. Pak se spoléhejte na domorodce, že se v Jeseníkách vyznají!
V Ostružné začalo obviňování. Nakonec jsme všechno svedli na pátek třináctého a čekali jsme na vláček. Bylo teplo, svítilo sluníčko - paráda (v té chvíli jsem nevěděl, že začátkem července cestou do Branné zapomenu ve vlaku srpy a budu zde zase čekat, než nám srpy přijedou zpátky :-)).
Vlak po dlouhé chvíli přijel. Paní průvodčí se na nás tvářila velice nedůvěřivě, ale udělali jsme velice smutné oči, tvářili se opravdu zmateně a mávali jsme papírem s výpisy vlaků, kde byl přímý spoj do Javorníku. Průvodčí řekla, že je to nesmysl, že nám nevěří, že vlastně jedeme načerno a zavřela se do kabiny pro řidiče. Peníze po nás nechtěla. Ve vlaku zrovna jela Karol, která se taky chystala na víkendovku a divila se odkud to jedeme. V Lipové jsme nasedli na vlak, na který jsem chtěl původně čekat v Jeseníku.

Víkendovka byla naprosto bezva, skvělý taneční odvaz (pro mě po více než roce), příjemná práce v parku, po dlouhé době jsem viděl pár fajn lidí a seznámil jsem se s několika, které jsem už víckrát neviděl. Navíc nás čekala i soukromá prohlídka zámku a tančení v museu konopí (neboli squatu). Byli jsme pro kolemjdoucí atrakcí - skupina mládežníku hopsající za výlohou na náměstí.

Chtělo by to na závěr nějaké ponačení, že? Hm, co bych vymyslel... Á, mám to:
Dnes už raději, co se týče dopravních spojení, spoléhám na druhé. Byl to totiž můj nápad nastoupit do toho druhého vagónu, kde skoro nikdo nesedí, a holky jsem z toho správného vpodstatě vytáhl :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ra Ra | E-mail | Web | 24. října 2011 v 18:12 | Reagovat

Souhlas

2 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:12 | Reagovat

You promised, now keep your word.

I work hard. Even so, I like my job.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama