Svatoplukovo světlo

1. listopadu 2005 v 21:37 | Elf |  Akce 2005
Kdy: 27.-30.10. 2005
Kde: Studniční vrch nad Jeseníkem; chata Maxovka
Svatoplukovo světlo byla baobabí čtverpotáborovka. Sešli se tam účastníci táborů Hory, lidé, lesy; Nad Polskými rovinami; Zeměchvály a Ten umí to a ten zas tohle. V pátek večer se nás na nádraží sešla pěkná řádka (Já, Náča, Pája, Evka, Verča, Tom, Hanka Vranka, Hanka Seky, Jana, Eva, Gabča). Byli jsme docela zmatení, protože nikde poblíž nebyl žádnný organizátor. Tak jsme několikrát obešli nádraží a okolí, až jsme nakonec našli tajemný vzkaz psaný hlaholicí. Byla na něm i malá poznámka latinkou, že bližší informace máme hledat na kolonádě v Lázních.
Na kolonádě jsme přišli k českému pomníku a podle instrukcí jsme hledali zprávu od bohyně zdraví. Nakonec jsme ji našli, část lidí se dala do luštění textu a já, Martin, který nás dohnal cestou do Lázní, a Tom jsme na kolonádě hledali zbytek klíče k hlaholici. Vše jsme úspěšně našli a tajuplný text jsme rozluštili. Vyzýval nás k cestě po stezce života a k vyhledání kamenné brány mezi světy.

U brány nás přivítala éterická bytost, která nás převedla zpět do časů Velké Moravy. Mlčky jsme putovali po Studničním vrchu a navštívili jsme rozestavěný Polský pramen. U Priessnitzova pramene jsme se stali svědky poslední partie knížete Svatopluka. Jeho hra se Smrtí už byla takřka beznadějná, ale na poslední chvíli přišel na záchranné řešení. Svěřil Světlo velké Moravy spolehlivému Gorazdovi a vyslal jej do světa. Poté spokojeně zemřel.
Došli jsme mlčky na chatu, kde jsme pojedli a zhodnotili průběh večera. Hrálo se na kytaru, povídalo se a zanedlouho se šlo spát. V pátek ráno jsme vstávali velice brzy, protože většina lidí jela do Branné dosadit stromky, které nestihla zasadit poslední víkendovka. Já s Petrou, Ondrou a Hankou Vrankou jsme šli pracovat na Polský pramen.
U Polského jsme usadili ikonu Panny Marie Čenstochovské (Czenstochowa je poutní místo v Polsku), očistili pomník a potom jsme stavěli schody. Já jsem stavěl už své několikáté schody u pramene, ale musím uznat, že tyhle jsou asi ty nejpovedenější. Někdy po jedenácté dorazila Hanka s Jančou a donesly nám jídlo. Tím mě docela zachránily, protože už jsem měl slušné křeče z hladu. Počasí bylo parádní a já jsem měl po dlouhé době zase pracovní náladu, takže mi den rychle ubíhal a práce mě bavila.
Ovšem pouze do chvíle než jsem dostavěl schody a byl převelen do depresivní party. Depresivní parta zasypávala položenou hadici větší vrstvou hlíny. Problém byl v tom, že široko daleko je půda velice kamenitá. Rozjely se tam ovšem zajímavé diskuze, takže to nakonec nebylo vůbec depresivní. To pouze spodní parta tvrdila, že jsme pesimisti. A když nám Jura donesl diska, hm...
Práci jsme skončili při stmívání (takže jsme jeli od nevidím do nevidím). Na Maxovce nikdo nebyl, tak jsme začali chystat jídlo. Pak přišel Tom a řekl nám jak to jídlo máme dělat. Jídlo nás vařilo strašně moc a neustále jsme se radili jestli už je voda dost horká, dost slaná, proč je tak divná, že to hnusné v té vodě je asi vosk atd. Jídlo jsme úspěšně upatlali, brambory míchané s těstovinami a zeleninou. Chutnalo to líp než jsem čekal. Pak dorazili sázeči z Branné a dali jsme se do večeře. Spolu se sázeči dorazila ještě Vlasta, Ivo a během odpoledně ještě Zdeněk.
Po večeři Jura s Tomem uvedli scénkou z oslav 28. října na Pražském hradě další hru. Rozlosovali jsme si slavné osobnosti českého veřejného života a na nějakou dobu jsme se do nich převtělili. Já jsem byl například Miloš Zeman, Náča byl Vladimír Železný, Verča byla Aneta Langerová atp. Rozběhly se zajímavé diskuze, já jako Zeman jsem urážel každého koho jsem potkal. Po skončení slavnostní recepce jsme si ještě chvíli zpívali, a pak jsme šli spát.
V sobotu ráno byla paměťově kombinační rozcvička. Museli jsme rozluštit citát v hlaholici pomocí abecedy rozmístěné na stromech v lese. Bylo to docela těžké, zvlášť pro nás, kdo jsme si nevzali tužky a papíry. Po snídani jsme se dali do práce na chatě. Bylo třeba uklidit šopu a nachystat dřevo na zimu. Někteří šli na Polský a už se na chatu nevrátili (to byli zejména Jeseničáci). Já jsem celý den sekal špalky a byla to pohodová práce. Po obědě jsme ještě něco málo udělali a pak začal hlavní denní program.
Byla to Mauna. Všichni jsme se ztišili a vydali jsme se mlčky na procházku po Německé stezce. Cestou jsme si zapisovali co nás napadalo, vnímali přírodu a přemýšleli. U Německého pramene jsme dostali rozchod. Mohli jsme se jen tak toulat lesem, jít na západ slunce na Medvědí kameny nebo se zůčastnit výtvarného workshopu na Maxovce či hudebního workshopu u Sourozeneckého kříže. Já jsem si maunu prožil velice intenzivně. Opravdu to pro mě byl silný zážitek, který mě docela sebral.
Mauna trvala vlastně až do večeře, po které jsme si udělali kolečko, ve kterém jsme se podělili o své prožitky a případně přečetli texty, které nás napadly. Trvalo to opravdu dlouho, ale člověk se o druhých hodně dozvěděl.
Potom ještě Tom, Jura a Ondřej sehráli večerní scénku, na kterou jsme měli navázat my. Ať už dějem nebo myšlenkou. Scénka byla o tom, jak mladík stopuje na PsB (tabor Hnutí Brontosaurus) a kolemjdoucí stařík mu říká, že ho nikdo nevezme, že je naivní. Nakonec mladíka samozřejmě někdo vezme.
První scénka byla o tom, že slečna jede na bronťárnu a chce se projít pěšky po horách, ale neustále ji někdo zastavuje, že ji sveze (na kole, koni, autem, vrtulníkem...). Druhá scénka byla o tom, že jsem vzal stopujícího brontíka, cesou autem jsem ho tělesně obtěžoval a on nakonec s děsem zjistil, že jsem organizátor tábora na který jede. Třetí scénka byla o bezohledném řidiči, který opilý za volantem zabil brontíka a hodného pána řidiče a ujel z místa nehody.
Po divadle jsme byli většinou velice unaveni, tak si jen ti odolnější ještě chvíli povídali a pak přišel na řadu vytoužený spánek.
Ráno jsme při rozcvičce byli za vesničany. Každý si vzal jeden nástroj a představoval buď řemeslníka nebo zemědělce. Doběhli jsme k pramenu Sjednocení, kde se završil příběh Svatoplukova světla. To Umírající Gorazd předal do rukou prostých lidí, jako nostitelů ušlechtilého a lidského v tomto světě. Poté se konala slavnostní snídaně spojená se svatbou selky Mařeny a zemědělce Kryštofa (snad jsem to nepopletl). Při snídani jsme byl odměněn provoláním slávy, protože jsem vyhrál sázku, že do snídaně nepromluvím, ale zároveň jsem musel zahrát improvizované divadlo, protože jsem tu sázku údajně prohrál (ještě před budíčkem - asi v 5 ráno- jsem nadával Pájovi ať je zticha, že chci spát).
Potom už jen uklidit chatu a jelo se domů. Ve vlaku se rozvinula zajímavaá diskuze o slečnách a mužích v Baobabu, a o jejich výhodách a nevýhodách z pohledu trvalejšího partnerství.
Byla to po douhé době zase klasická bronťárna a zvlášť mauna mě dost sebrala. Už se těším na příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ohm ohm | 3. listopadu 2005 v 22:49 | Reagovat

přečetl jsem to od a až do z, nikdy by mě nenapadlo, že se tak zajímavě dají prožít dny

2 Verča Verča | 12. listopadu 2005 v 20:28 | Reagovat

Měl ses jako Zeman víc vychválit... pro mě to bylo tvoje herectví fakt zážitek...

3 Elf Elf | 16. listopadu 2005 v 21:39 | Reagovat

Samochvála "nevoní" a já se nerad chválím před cizími. Nemůžu pochválit všechno co bylo na víkendovce super (Jurova pohádka, hraní, jáhlová kaše...), není místo, čas a navíc by to nikdo nečetl. ;-)

4 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 14:52 | Reagovat

The little boy disappeared. The police registered him as a missing person.

I might as well telephone him now.

5 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 9. května 2017 v 19:16 | Reagovat

I don’t feel up to cleaning the house.
Suit yourself.

6 Mossi N levils Mossi N levils | E-mail | Web | 18. června 2017 v 18:45 | Reagovat

I got on the bus on Oak Street.

7 Took F levils Took F levils | E-mail | Web | 16. července 2017 v 6:30 | Reagovat

His mother is always after him to study.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama