Slavnostní otevření naučné stezky Vincenze Priessnitze

18. října 2005 v 21:01 | Elf |  Akce 2005
Kdy: 7.-9. 10. 2005
Kde: Lázně Jeseník
Tato akce měla završit naši několikaletou práci na naučné stezce Vincenze Priessnitze. Stezka byla budována v rámci projektu Cesta ke kořenům, ale to vás asi vůbec nezajímá. Tento víkend se konalo slavnostní otevření a projítí stezky, koncert kapel Jarret (Liberec) a Řebřiňák (Vrbno pod Pradědem) a countrybál.
My brontíci, kteří jsme se měli na organizaci podílet přes Baobab, jsme přijeli už v pátek a sešli se v klasickém čase na Jesenickém nádraží. Strašně rád jsem opět viděl staré známé, ale objevily se i nové tváře. Před nádražím nám naše veselé organizátorky (Petra s Marcelkou) zavázaly oči a po dvojicích jsme se vydali nahoru do lázní. Jeden člověk v páru měl vždycky otevřené oči, ale ten druhý o tom nevěděl.

Cesta byla akční, prošli jsme se parkem, někteří popadali z mostku (dobře, já jsem spadl z mostku), někteří vrazili do zastávek a sloupů a většina si pohladila ježka. V Lázních jsme si sundali krosny a dál se vydali všichni se zavázanýma očima. A aby to bylo ještě komplikovanější, tak jsme se drželi do vláčku (vždy za ramena toho před sebou). Procházka skončila u brouzdaliště, kde jsme si zabrouzdali v ledové vodě. Potom jsme byli přivítáni a konečně jsme se šli zabydlit.
Bydleli jsme v tělocvičně lázeňského domu Hrad. Porozhlédli jsme se, navečeřeli se a rozdělili jsme si úkoly na zítřek. Byl jsem zařazen do elitní pramenářské skupiny, která měla jít brzy ráno dělat nutné práce u Polského pramene. Okolo půlnoci jsme se uložili k vytouženému spánku. Bohužel, pod tělocvičnou funguje Hradní kavárna, kde jsou každý pátek diskotéky. Od diskotéky ná dělily pouze dvoje dveře. Navíc bylo v tělocvičně příšerné horko. Marně jsem se snažil usnout během krátké, asi desetiminutové pauzy mezi písněmi. Tuto pauzu dokonale vyplnil Pája, který mi mimochodem několikrát opakoval jak je ze školy nevyspaný, svým vyprávěním Verče. Takže jsem nakonec usínál při ploužákové části (Take my breath away, I got you baby, Hero...).
Ráno jsme, jako správná elitní jednotka, vstávali s předstihem. Snídali jsme ve velíně (dříve dámská šatna). Během snídaně se dostavila nějaká paní s tím, že jdou se skupinou pacientů cvičit do tělocvičny. Očividně nevěděla nic o tom, že tělocvična je plná spících druhohorních plazů. To už jsme ale byli na odchodu k Polskému prameni. U Polského pramene nás čekal Ondra a spousta práce (přece sem nemůžu napsat pravdu, ne?). Po chvíli přijel Bagr a pomohl nám usadit 600kg těžký mramorový pomník. Já jsem vše poctivě filmoval na digitální foťák. To abych náhodou nepřekážel. Potom jsme pomocí bagru převezli zbylý písek z cesty k prameni a zabetonovali pomník.
Já s Náčou jsme byli následně posláni pro kozu na chatu Honzovku. Koza byla veledůležitá rekvizita pro scénku u Bezručova pramene. Kozu jsme odnesli k prameni (měl bych asi zmínit, že se jedná o kozu na řezání dřeva) s cestou zpět do velína, nyní přesunutého do foaye kongresového sálu, jsme zjistili, že lavičky, které měly být u Bezruče, ještě nezačali lázeňští zřízenci ani nakládat. Petra nám řekla, že je to chyba a že máme lavičky odnést ručně. Tak jsme se chopili těžkých litinových laviček a nesli jsme je. Deset kroků, zastavit, položit lavičku, promasírovat dlaň, zvednout lavičku, deset kroků...
Po půl hodině jsme lavičky dostali na jejich místo u asi kilometr vzdáleného pramene. Cestou do foaye jsme si všimli, že techničáci nakládají lavičky, aby nám je odvezli k prameni Bezruč. Tak jsme je alespoň ukecali, že je potom odvezou zpátky. To už se ale blížil začátek a návštěvníci slavnostní prohlídky, která měla co nevidět začít, se začali scházet.
Byl jsem pověřen rozdáním asi 20 letáčků o sobotním programu a prodejem lístků na večer. Letáky zmizely velmi rychle. Pak jsem musel zmizet i já, protože jsem vůbec nevěděl, co se bude dít a všetečné dotazy lázeňských hostů mě uváděly do značných rozpaků. Lístky si nechtěl koupit vůbec nikdo, zdály se jim drahé nebo nevěděli jestli tu večer ještě budou atp. Tím míň práce pro mě. Pak se mi do ruky zase dostal foťák, tak jsem začal fotit.
Hosty slavnostního otevření přivítal starosta Reymann (historická osobnost v kostýmu) a jeho doprovod. Poté zamířili k Pražskému prameni, který jsme opravili letos o prázdninách, a po první části stezky (kterou opravily další tábory) došli až k Bezručovu prameni. U Pražského uštědřil Reymann brontosaurům podpásovku, protože prohlásil, že když mají návštěvníci dotaz, tak se mají obrátit na dobrovolníky v modrých brontích tričkách, kteří ví o pramenech všechno.
U Bezručova pramene sehráli Reymann, Tom H. a Tomáš K. scénku s vyléčením Rumunského hraběte a slavnostně otevřeli stezku veřejnosti. Prý tu bylo asi 750 lidí. Slušný počet. Asi to bude dost i tím, že bylo nádherné počasí, takhle si představuju babí léto!
Rozdaly se koláčky a kelímky s vodou, zahrála bluegrassová skupina Campanula a lidé se rozešli. Buď zpět do Lázní nebo pokračovali dál po stezce k Rumunskému prameni. Brontíci měli za úkol organizovat v Lázních hry pro děti. Já jsem šel vrátit neprodané lístky (všechny) a radši se ztratil. Jak jsem se později dozvěděl, tak kluci tou doboiu hráli fotbal a veškerá práce zůstala na holkách. Smůla, no...
Večerní koncert se konal v kongresovém sálu a začal promítáním filmu o naší práci na pramenech, který doprovodili Vítek Hanulík a Kája Začal hrou na mandolínu a dobro. Potom se všechno chystalo na vystoupení Jarretu. Někteří brontíci se převlékli do kostýmů, které byly k dispozici, některým to slušelo hodně (Hanka, Pajda), jiným méně (Pája, já). Jarret příliš úspěchu nezaznamenal. Brontíci, pro které je to jedna ze srdečních skupin si to docela vychutnávali, ale místní očividně čekali na Řebřiňák. Navíc ozvučení za moc nestálo.
Po Jarretech jsem se s Hankou, Pajdou a Tomem přesunul v absolutní tmě k Pražskému prameni, kde měl Náča číst pohádku. začal číst text o Priessnitzovi, ale byl přerušen příchodem dalších čtyř lidí, tak začal číst znovu. Poté byl opět přerušen dalším příchodem. A pak zase. Nakonec ovšem čtení zvládl s přehledem, všichni jsme se pobavili a poučili a prokřehlí jsme se vrátili do kongresového sálu. tam se Řebřiňák zrovna chystal po pauze na tombolu (kde můj lístek nevyhrál deštník, župan ani grilované kuře) pokračovat v hraní. Tak jsme se dali s chutí do tance, což nás příjemně zahřálo. Zatančil si opravdu každý kdo chtěl.
Potom už začala odpadávat druhá vlana Brontosaurů (první odpadla už před pohádkou). Krize se ztracenými klíči od tělocvičny se vyřešila sama a tak se postupně chodilo ulehnout.
Neděle probíhala nejprve pohodově, pomalu jsme vstali a uklidili tělocvičnu, nasnídali se a probrali události včerejška. Potom jsme ulidili foaye a začali se loučit, jak od nás cestou s kozou na Honzovu chatu odpadávali další a další účastníci.
Stejně jsme se s většinou potkali ještě na nádraží (my, ostravsko-opavská sekce).

Celkově hodnotím akci za povedenou a skvěle odpočinkovou. Já si ji užil na 100%.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jura Jura | 21. října 2005 v 23:13 | Reagovat

Zdar Elfe, to je paráda, že máš takové stránky - těším se, až budu mít víc času si to tady prohlídnout a pročíst, teď jsem tu jen na skok... Měj se

2 Elf Elf | 22. října 2005 v 19:56 | Reagovat

Hoj Juro, díky. Jen mi řekni, jak ses o těchto stránkách dozvěděl?

3 Verča Verča | 31. října 2005 v 15:56 | Reagovat

Elfe, už půl hodiny tady pobuřuju svými výbuchy smíchu celou kancelář Hnutí Duha Olomouc... což ber jako kompliment na adresu kvality tvého blogu. Enem tak dál!

4 Elf Elf | 31. října 2005 v 19:14 | Reagovat

Verčo, tohle beru jako velkou pochvalu. Díky! Určitě budu pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama