Kde jednou bude les

13. října 2005 v 17:05 | Elf |  Akce 2005
Kdy: 22.-24. dubna 2005
Kde: Jeseník a Branná
Cíl: Zasadit přibližně 500 olší v přírodní rezervaci niva Branné
Když jsem v pátek nasedal na odpolední rychlík do Jeseníku, myslel jsem na jedinou věc: (tedy, byla jich spousta, ale tahle mě trápila nejvíce) Bude v Branné pršet? Byl jsem tam už na dvou sázecích víkendovkách a pokaždé neskutečně lilo. Krosnu jsem měl pro jistotu nacpanou výstrojí do extrémně vlhkých podmínek.

Byl jsem jediný účastník, který přijel v pátek, a v klubovně na mě už čekaly Míša s Petrou. Ještě na poslední chvíli jsme sháněli další pracanty. Nakonec jsme uspěli u Hanulíků a svou účast přislíbil Vítek. V klubovně byl taky Martin, který, jak jinak, měl v pátek večer nejvíc práce. V kanceláři jsem spal jen já a Petra (Míša a Martin šli spát domů). Hluboko do noci jsme si prohlíželi fotky, pak jsme nachystali nástroje a ustlali si na zemi v kanceláři.
Ráno bylo kruté, vstávali jsme velice brzy (uvážíme-li, v kolik jsme zalehli). Na chodbě už zametal pán s koštětem (dozvěděl jsem se, že každý týden přichází o chvíli dřív. Tímhle tempem bude za půl roku uklízet už v pátek večer namísto v sobotu ráno. Možná za to může brontosauří pracovní morálka, kterou je budova nasáklá, nebo jen trpí nespavostí. Kdo ví…). Po rychlé snídani jsme vzali nástroje a batůžky s potřebnou výbavou (proti dešti) a vyšli. Ve městě jsme kupodivu vzbuzovali velký zájem (je na nás snad něco zvláštního?), ale nevadilo nám to. Ve školce (stromečkové) jsme našli pána s velice pozoruhodným jménem (tuším že Ichim), který odvezl Petru a malé olšičky do Branné, zatímco já šel na vlak. Ve vlaku jsem se setkal se zbytkem účastníků.
Vystoupili jsme v Ostružné a sledovali stopy (pracovní rukavice a krabičky cigaret Petra) až do Branné. Práce šla pomalu. Měl jsem pocit, že stromků neubývá. Navíc to vůbec nevypadalo na déšť, takže jsme museli zasazené stromečky zalévat. Ale když se začalo připozdívat, a nám stále zbývaly desítky stromků, došlo k neuvěřitelné změně pracovního tempa. Posledních sto stromků jsme zasadili rychleji než na placené brigádě.

Cestou zpět jsme si na nádraží přečetli módní časopisy a seznámili se s nejnovějšími trendy. Byl jsem zaskočen tím, jak moc jsem mimo (naštěstí v tom nejsem sám). Ve vlaku nás Tom pozval na večeři. Všichni, kromě mne, odmítli. Já jsem toužil po tom, vidět propagační film Českých Lesů, a to nešlo jinde než u Toma (navíc jsem měl opravdu hlad). Byl jsem pohoštěn delikatesní polévkou a shlédl pěkný, ale pro Brontosaury zbytečný, film.
Když jsem se, už v noci, vrátil do klubovny, telefonoval zrovna Honza. Chtěl jsem se Míši na něco zeptat, ale vzdal jsem to, když se ani po půl hodině neměl hovor ke konci (dotaz jsem si už stejně nepamatoval).
Ráno jsme šli na mši. Už chápu proč se někteří cítí v jesenickém kostele jako na bronťárně (" Jé, támhle je Tom… a Martin… a Hanka… a Paddy…a Maty…"). Postěžoval bych si pouze na zimu a velice úzké lavice (nakonec jsem se sice vměstnal, ale musel jsem sedět sám). Po mši jsme se prošli po Jeseníku parkem až k Priessnitzovu památníku.
Potom už mě čekal jen vlak domů (a spousta dalších věcí, které vás vlastně nezajímají, takže nevím, proč tu o nich vůbec píšu).
Článek vznikl původně pro náš Baobabí časopis Jesen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elf Elf | 13. října 2005 v 17:36 | Reagovat

Chcete li něco podobného taky zažít, ne-li   rovnou něco víc, podívejte se do mých odkazů...

2 Ремонт холодильников levils Ремонт холодильников levils | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:01 | Reagovat

This bank was held up twice last year.
You should be ashamed of yourself.

3 Mossi N levils Mossi N levils | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:16 | Reagovat

Don’t decide now, sleep on it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama