Jesenické prameny aneb kde nic tu (Priess)nitz

22. října 2005 v 20:13 | Elf |  Akce 2003
Kdy:
21.7-31.7. 2003
Kde: Lázně Jeseník - Studniční vrch
Tento zápis pochází z mého deníku a zapsal jsem si ho 1. srpna 2003. Je o mojí první brontosauří akci, která mě dost ovlivnila (bez ní by vlasně nebyl tenhle blog, že?). Omluvte prosím trochu zkratkovitý zápis, nechtěl jsem do původního textu zasahovat. Veškeré poznámky provedené Elfem o dva roky starším, zkušenějším a (žel) dospělejším, jsou provedeny formou číselných odkazů pod textem...

1.8. Pátek :-|

Jak shrnout své pocity z mé 1. "bronťárny". Nemám žádné vhodné slova. Snad Úžas, Ohromení, Nadšení. Hned v pondělí jsme se na zastávce sešli já, Vlaďka, Kamča, Filip, Ivo a Magda a vydali jsme se na dlouhou cestu z Vápenné. Na Žulovém vrchu jsme se koupali1. Cestou jsme často jen tak seděli a odpočívali. U Finského pramene jsme potkali skupinu č. 2. Byli tam Náčelník, Michal, Ivo a Petra2. Pak jsme se vydali do Lázní Jeseník, dali si zmrzlinu a v 1700 jsme byli v "čajovně".

Zde jsme se sešli se skupinou 2 a 3 (Kája, Marťa, Pája a Ondra). Chvíli jsme se seznamovali, a pak dorazil pan skorodocent (Jirka), ten měl kratičkou přednášku o pramenech. Pak jsme se zmateně (s ochotným Čajníkem) vydali z čajovny od megafytu3 (humus) do kopců.
Bloudili jsme do 1030 (kolem chaty, pořád kolem chaty). U Šárky (pramen) jsme nechali batohy a vydali se k Medvědímu kameni. Tam nás tajemným rituálem rozdělili do družstev (Západ, Jih, Východ) a my jsme ve 12 dorazili k chatě. Už jsme měli nachystané věci, a tak jsme pojedli (nějaké buchty a koláče) a šli spát.
Ráno nás vzbudili na rozcvičku a ta byla vedena podle psaných instrukcí od Pinkyho. Potom jsme šli do práce. Ty místa byla kompletně zarostlá (Německý pramen - jen pár čouhajících kamenů). Zpětně musím říct, že to byl opravdu super výkon. Odpoledne jsme řešili složité hádanky (mezi sebou).
Etapa byla o tom, že jsme museli najít mapu a podle ní 8 bodů s lístkem v okolí. Po 30 minutách ohledávání okolí Sourozeneckého pramene jsme usoudili, že mapa neexistuje4. Vydali jsme se jen tak hledat po okolí. Kartičku našla tříčlenná skupinka Jihu, ale vrátila se o hodinu a půl pozdě. Po večeři jsme si povídali o našich zážitcích z prvního dne.
Další dny už si přesně nepamatuji. Ve středu jsme opět pracovali, a pak nevím (nepamatuji si přesně jak šly události za sebou tak ty neurčitelné shrnu nakonec). Ve čtvtek k nám přišli z kosení luk. Hráli jsme s nimi želvičky a na hádanky, poté večeřeli. Nakonec nám organizátoři povídali motivační kecy5 (ale zajímavé), zpívali jsme a oni šli domů. Pak až do půl druhé hrál Ondra úžasně na kytaru. To mi připomíná, že den předtím jsme šli spát po šíleném tanci o půl třetí ráno. Já, Ivo a Kája jsme si povídali o všem možném. V pátek jsme opět pracovali. Večer byla kulturní etapa... ne... odpoledne jsme byli v Jeseníku6 a večer hráli divadlo. V sobotu jsme dělali v okolí tábora (cestičky, zábradlí, sprchu).
Poté nás vyslali na petrachtaci. Já jel sám (jsem mamlas) až do Rapotína (40km). Po 4 hodinách mě pod Červenohorským sedlem konečně vzal do auta doktor z Olomouce. V Rapotíně jsem přespal. Měl jsem žízeň, tak jsem šel do Losin a pil hnusnou vodu na nádraží. Pak jsem spal pod stromem u cesty. Vzbudila mě zimnice. V altánu. Zimnice. Křoví na náměstí. Zimnice. Šeřík u garáží... zimnice. Vlaková zastávka... ( vynechal jsem nádraží ve Velkých Losinách).
Ráno jsem zkusil sehnat jídlo. Paní mi 2 hodiny povídala o svém těžkém životě, 4krát se rozplakala. Vzdal jsem to. Šel jsem do kostela. Bylo čtení o tom, jak Ježíš rozdělil mezi 3000 lidí 5 chlebů. Měl jsem šílený hlad.
Vydal jsem se na cestu. V Losinách jsem se napil a začal stopovat. Jeden muž mě vzal k Dlouhým stráním. Pak mě 4 kluci v MBéčku, vracející se z pařby po Moravě od Radhoště po Jeseník. Dost mazec7. Při cestě z Jeseníku na chatu (2hod.) jsem potkal Náčelníka s Marťou. Večer byla náramná hostina a kulturní etapa.
V pondělí jsme pracovali a večer jsme šli do kina (před tím jsme dokončili kulturní etapu). Viděli jsme instruktážní film pro práci (Pat a Mat) a Blaník od Cimrmana. Pak byla na kolonádě v altánu rozlučková oslava s Kosiči. Hrála hudba (živá) a tančilo se. Pak jsme se tmou vraceli nahoru.
V úterý jsme byli už skoro hotovi a odpoledne byla etapa. Večer bylo povídání o Brontosauru a debata na zvolené téma -> láska a vztahy. Já si měl povídat s Magdou8. Středa byla melancholická. Během práce pršelo, přesto jsme ji dokončili. V noci jsme si povídali o sobě, hráli závěrečnou etapu, hráli hry.
Ráno jsme se začali rozjíždět po celé republice. Já byl doma v 1830.
Tohle byla úžasná akce, můj nejlepší zážitek z prázdnin!

Poznámky: 1 - To bylo, myslím, moje první koupání v lomu a bylo to opravdu parádní! V tom parnu, které tehdy bylo to přišlo opravdu vhod. Já jsem potom šel dál jen v plavkách a triku (takže to vypadalo že mám jen triko a Ivo šel jen v plavkách (s nohavičkami).
2 - Když uviděli mě a Iva, kteří jsme byli polonazí, tak je to docela vystrašilo... :-)
3 - Megafyt je legendárně odporný "čaj pro opravdové chlapy", s velice pozitivním vlivem na zažívání. Čajovník byl Honza, ale toho jsem tehdy ještě neznal, takže jsem to nevěděl...
4 - Vcelku pochopitelně jsme po blamáži s čajovnou a organizátory předstírajícími, že jsou účastníci, organizátorům nic nevěřili.
5 - Toto není žádný útok! Už jsem si to taky vyzkoušel a vím, že motivačně mluvit není nic jednoduchého.
6 - Když si dneska vzpomenu, jak na mě tehdy působil Jeseník. Tak cize, ale nově, prázdně a poklidně. To jsem netušil, že se z něj za dva roky stane jedno z míst mého srdce...
7 - Jediný střízlívý v autě byl řidič, kterého jeho stav očividně štval. Jedno zrcátko bylo ulomené, na druhém si kdosi sušil trenýrky. A když jsme se blížili k Jeseníku, tak se začali dohadovat, jestli dneska dají nebo nedají nehodu. Nakonec se zeptali mě a já řekl že radši ne...
8 - Magda byla účastnice tábora o 12 let starší než já. Opravdu jsme k sobě v diskuzi měli blízko :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barja Barja | 5. listopadu 2005 v 1:14 | Reagovat

Dobrá shoda, já byla na svém prvním PsB týden po tobě a taky mě to poznamenalo. Poté, co jsem přešla skoro celé Hostýnské vrchy se zády (díky jednomu obratlu) odřenými do krve jsem se zařekla, že už mi v životě nikdo na záda nedostane starou krosnu s kovovou výztuží. A samozřejmě od té doby s brontama jezdím:-)

2 Took F levils Took F levils | E-mail | Web | 16. července 2017 v 11:45 | Reagovat

Can you drop me off at the bank?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama